Seneca

Zatímco ztrácíme svůj čas váháním

a odkládáním,

život utíká.

Zážitky ze špitálu

21. září 2012 v 22:49 | Pro pohodu |  Různě
Tak jsem se opět dnes vrátila domů.Tentokrát jsem v nemocnici strávila jen čtyři dny.Včera jsem si řekla, že zkusím zase něco napsat.Nevím jestli vás to bude zajímat, ale stihla jsem sepsat jen tohle:

Tak jsem tady už čtvrtý den.Čas plyne opět docela pomalu.Vezmu to od začátku mého pobytu tady.
V pondělí mě syn dovezl do nemocnice, doprovodil mě na recepci a následně před úrazovou ambulanci. Chvíli se mnou ještě poseděl na chodbě, ale pak jsem ho poslala domů aby zbytečně neplatil za nemocniční parkoviště .Před plánovaně přijímanými pacienty totiž mají přednost ti akutní a tohle vypadalo na dlouho. Nakonec jsem tam seděla přes hodinu. Po přijímacím pohovoru se sympatickým panem doktorem, kterého jsem znala už z předešlého pobytu, jsem vyjela výtahem do třetího patra. Pozdravila jsem se se sestřičkami a byla jsem odvedena na pokoj.Tak trochu jsem toužila po tom svém bývalém, který byl v krátké chodbě a byl tam poměrně klid, až na zvuky výtahů, které byly právě na tomto konci.Dostala jsem se však na jiný pokoj na hlavní chodbě, ale nakonec se ukázalo, že všechny pokoje jsou si podobné jako vejce vejci.Rozdíl byl jen ve výhledu. Před tím jsem celé dny koukala na oprýskanou zelenou budovu a teď vidím z postele jen vršky stromů okolo parkoviště. Když se došourám k oknu, mohu koukat na zaparkovaná auta nebo prázdný heliport. Kolem každou chvíli proletí nějaký vrtulník, ale žádný ještě naštěstí nebyl záchranářský. Minule jsem měla heliport za rohem a zrovna přistály dva nebo tři.Poznaly jsme to podle ohlušujícího rachotu při přistání a následně po několika minutách při startu.To jsem ale odbočila od pokoje. Tady jsem si polepšila o to, že mám WC a sprchu přímo na pokoji. Koupelna je ale průchozí do vedlejšího pokoje.
Zapomněla jsem, že první den nedostanu oběd a vzala jsem si sebou jen mandarinkuŠlápnul vedle.Těšila jsem se tedy aspoň na večeři.Zbytečně. Krupicovou kaší mě fakt nepotěšili. V úterý jsem měla operační den, takže od půlnoci žádné jídlo ani pití.Ráno už se mi kroutil žaludek hlady , ale říkala jsem si, že to nějak vydržím.Čím víc se blížil čas oběda, tím to bylo horší. A pak přišel ten okamžik kdy sestřička přinesla oběd pro paní z vedlejší postele. Nevím co měla, ale vonělo to úžasně. Ach jo.
Na sál mě odvezli až v jednu hodinu. Když jsem se probrala z narkózy bylo skoro půl čtvrté. Noha bolela a bylo mi zle, i když mi paní anestezioložka slíbila, že to udělá tak aby mi nic nebylo. Později nabídnutou večeři jsem chtěla sníst, ale nešlo to. Ještě že jsem měla připravenou tu bílou misku, o které si nemůžu zapamatovat jak se jmenuje. Večer mi sestřička na požádání píchla do žíly nějaký ,,koktejl", po kterém se mi výrazně ulevilo.
Středa už probíhala celkem normálně, ale co se týká nemocniční stravy, připadám si, jako bych znovu absolvovala srpnový pobyt .Škoda, že jsem si tenkrát nepsala jídelníček.Troufám si říct, že jídla jdou po sobě úplně stejně. Asi mají nějaký rozvrh, podle kterého vaří stále dokola. Důkazem je dnešní rýžový nákyp k obědu a hrachová polévka s česnekem. Zase mám hlad a to je teprve jedna hodina odpoledne.
Dnes se od rána na oddělení pohybují sestry ,,žákyňky". Jsou to holky snaživý, ale ta jejich ,,velitelka", ta jim tedy dává. Až mi bylo trapně, když se mě zeptala od kdy tu jsem a jestli už mi někdo vyměnil povlak na polštáři. Řekla jsem, že jsem si nevšimla, ale ona měla hned jasno. Prý když mám takovouhle ránu (v úterý mi zase odstranili část obvazů a to od kolene dolů) tak musím mít lůžko celkově v pořádku.Tak mi aspoň osobně donesla podložku pod nohu abych neměla hned špinavé prostěradlo. Za to ji musím pochválit, protože jak si ty rány mažu mastičkou, tak to bylo raz dva.A to mě mrzelo, protože když vidíte, jak se s tím ráno ty holky povlíkají a na oddělení je přes třicet lůžek...
Na ukrácení času jsem si sebou vzala křížovky z minule. Bavily mě ale jen první den, kdy jsem jich vyluštila asi osm. Včera a dnes jsem vytáhla pletení a to mě tady baví nejvíc. Takže už mám docela slušný kousek šály .Ovladač k televizi převážně vlastní paní na vedlejší posteli. Je chudák dost nemocná, navíc po mrtvici, takže domluva s ní je dost obtížná, ale jinak je s ní docela sranda. Navolí nějaký program, když začne reklama, přepne na jiný, tam to nechá do reklamy a přepne zase jinam. Takže vidím ode všeho jenom kousek. Ale Cesty domů jsem si prosadila celé. Dnes šla na operační sál a ovladač je tedy zatím v mojí mociUsmívající se, protože paní spí.

Tak a tady jsem skončila a k dalšímu psaní už jsem se nedostala, protože dnes ráno když mně pan doktor přijel s vozíkem převázat nohu přímo na postel, mi po sundání obvazů oznámil, že to vypadá dobře a že mě pustí domů. Tak jsem s radostí naházela všechny věci z nočního stolku bez ladu a skladu do jedné tašky ,sbalila ostatní věci po pokoji, zaplatila nemocniční poplatek, ustrojila se a tradá domů.Musím říct, že oproti minulému návratu se mi chodí výrazně lépe.Možná to bude i tím, že jsem si od sousedky půjčila berle a doma odlehčuju nohu s jejich pomocí.A ještě vám ukážu kde jsem ležela. Červeně označené okno je ten pokoj , ze kterého mě pustili dneska a fialově je označené okno, za kterým jsem strávila v srpnu dvacettři dnů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blanka Blanka | Web | 21. září 2012 v 23:48 | Reagovat

Tak tě tedy moc a moc vítám doma!!!!A taky ti přeju příjemné uzdravování!!!!
Máš pravdu,že čas strávený v nemocnici utíká převelice pomalu.My jsme na pokoji neměli ani tu televizi,takže jsem si čas krátila čtením a klábosením se spolupacientkami :-)
No a nemocniční stravu snad ani nebudu komentovat :-D

2 Jarka Jarka | Web | 22. září 2012 v 9:02 | Reagovat

Tak to tentokrát netrvalo tak dlouho a už jsi doma. Teď ještě, aby se nožka pěkně hojila a nebolela. ;-) Z venku vypadá nemocnice docela hezky, ale lehnout bych si tam jít nechtěla a to nejen kvůli jídlu. 8-O A ještě ti musím pochválit podzimní kabátek tvého blogu, je móc krásný! :-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. září 2012 v 9:29 | Reagovat

Teď jsem nějak mimo, proč si byla ve špitále? Po dvakrát za sebou? Zřejmě mi něco někde uteklo....ale je fajn že už jsi doma. Nemocnice jsou dost depresivní a to tam ani člověk nemusí ležet. Teď jsem tam měla po zkolabování manžela ale naštěstí už je zas doma...

4 Alis Alis | Web | 22. září 2012 v 10:20 | Reagovat

Ahoj Jani, vítej doma!!! :-)  :-)  :-) Pobyt v nemocnici nikdy není nic příjemného! Ale pokud je to nezbytné,t ak se nedánic dělat :-( Ale hlavně, že se Ti rána hojí :-)  :-) Jani,moc pěkně jsi "převlékla" blog do podzimního kabátku!!! Měj se moc hezky !

5 Iva Iva | Web | 22. září 2012 v 19:26 | Reagovat

Janííí, vítám tě doma. Jsem ráda, že se dobře hojíš a méně to bolí. V nemocnici není nikdy dobře. :-( Když je to někdy potřeba. ;-) Přeji Ti dobré hojení bez bolesti, pohodu a dobrou náladu. :-D  :-)

6 Jana Jana | Web | 22. září 2012 v 20:07 | Reagovat

[1]: Blanko my měli televizi se čtyřmi programy,ale aspoň něco.Vystřídala jsem tři spolupacientky a naštěstí se s nimi dalo taky klábosit.

[2]: Naštěstí mi to udělali hned napoprve a přihojuje se to prý dobře.Uvidíme zase v pondělí na převazu.Děkuju za pochvalu.

[3]: No byla jsem s tou spálenou nohou,ale to jsi přeci četla :-) .Je fakt,že při prvním pobytu už jsem k té depresi neměla daleko,ale při druhém se mi tam paradoxně už začínalo líbit.Tak dobe se tam o nás starali.No kdyby to trvalo zase dýl,asi bych zase změnila názor :D

[4]: Alis děkuju za přivtání a a za pochvalu.

[5]: Ivo děkuju.No dneska ta nová odběrová plocha bolí jak čert,ale to bude tím,že jsem se místo ležení pustila do těch koláčů :-) .

7 ohnice ohnice | Web | 22. září 2012 v 23:07 | Reagovat

Janičko tak ať Tě nožka poslouchá a hlavně nebolí,ono když je člověku zle tak je vděčný když mu pomohou, ale jinak se nemocnici raději vyhnout.Hodně zdravíčka přeje Luďka ;-)

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. září 2012 v 13:34 | Reagovat

[6]: To jo, ale nějak jsem nezaregistrovala že podvakrát....nebo jsem blbě četla. Ale je to už doufám dobrý...a další pobyt se nebude konat. :-)

9 Jana Jana | Web | 25. září 2012 v 13:58 | Reagovat

[8]: No dobrý je za tři jak se říká.Jsem připravená na to,že hojit se to bude minimálně ještě půl roku a to se nedá odhadnout co se během té doby vyvrbí.Každopádně mě ta druhá odběrová plocha dost bolí proti té první.Ale je to dneska teprve týden od operace tak je to ještě dost čerstvý.To bude asi tím :-)

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. září 2012 v 17:33 | Reagovat

Jo a dotaz, kde sháníš pozadí na blogové kabátky? Já teď sháněla něco co by mi ladilo s podzimním záhlavím ale byla to fuška. Už jsem myslela že hrábnu do archivu svejch fotek jestli tam nebude něco co by se mi hodilo. Máš totiž vždycky takové hezké a jemné....

11 Hanka Hanka | Web | 25. září 2012 v 20:03 | Reagovat

Jani, zdravím tě a doufám, že teď už budeš v pořádku, i když hojení nějaký čas potrvá. O zážitky z nemocnice není co stát! :-?
Přeji ti zdraví, pohodu a pěkné dny. :-) Hanka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama