Seneca

Zatímco ztrácíme svůj čas váháním

a odkládáním,

život utíká.

Poslušně hlásím...

7. září 2012 v 14:16 | Pro pohodu |  Různě
...že jsem zase tady .Možná si už někdo v pondělí všiml, že jsem se po delší době zase objevila na blogu a napsala pár komentářů pod vaše články .A kde že jsem se celou tu dobu toulala? Nechtěně jsem si prodloužila dovolenou. Stačil jeden zbrklý pohyb při smažení langošů a rázem jsem se během chvilky ocitla na oddělení Úrazové chirurgie v Krajské nemocnici v Pardubicích.
Strávila jsem tam celkem dvcet tři dní. Zpočátku se to jevilo, že hojení půjde samo, ale už při třetím převazu optimistické předpovědi pana doktora zmizely .Další dva převazy se odehrály na operačním sále v narkóze.Při nich mi postupně odstraňovali odumřelou tkáň. Třetí operace už sebou přinesla autotransplantaci. Takže po probuzení už jsem neměla zavázanou jen jednu nohu ,ale opět obě. Mezi tím mi už totiž z pravé nohy odstranili obvaz a nechali ránu hojit na vzduchu, s tím,že si ji musím několikrát za den promazávat mastičkou.
Zpočátku jsem si myslela, že dlouhou chvíli budu zahánět psaním, vždyť budu mít přeci času dost a tak mě určitě bude napadat jeden článek za druhým. Ale s tím jak se zvětšovaly bolesti a já se snažila přežít od jedné akce k další, se postupně vytratilo mé předsevzetí zaznamenávat si všechno zajímavé, co se kolem mě bude dít. Dny plynuly jeden za druhým v zaběhnutém nemocničním stereotypu a mně se zpočátku povedly napsat tyto dva krátké článečky .

Dokonalý relax
Ležím na čistě povlečené posteli na zádech a skrz zavřená víčka se mi sněhobílý strop nade mnou jeví jako růžový. Odpočívám a chvílemi si to i užívám. Snažím se myslet jen na samé příjemné věci.Jenže mi to moc nejde. Do hlavy se mi stále snaží dostat chmurné myšlenky .Huš huš,snažím se je zahnat. Nebudu si přeci tu pohodu kazit. Po pravé ruce mám stoleček s pitím, které si postupně dolévám a snažím se zapamatovat, kolok skleniček už jsem vypila. Nepiji proto abych si navodila ještě lepší náladu, ale protože si to tělo žádá. Pitný režim je zkrátka nutný a tady obzvlášť.
Má to ale i svou horší stránku. Je jasné, že při takovém příjmu tekutin budou nutně následovat i výdaje. A kámen úrazu nastane až se budu muset na posteli posadit a spustit nohy dolů na zem.To je ten nejhorší okamžik celé relaxace, kdy se slovy kurva, do pr..., sakra, auu, to nepůjde...a tak stále dokola, se mi konečně přes ukrutnou bolest povede dostat do mých úplně nových pánských pantoflí o velikosti 45, které mi však přítel musel ještě improvizovaně předělat.Pomocí ostrých nůžtiček mé spolubydlící mi do pásků musel přidělat ještě dírky, abych je přes své nyní ,díky obvazům, objemné nárty vůbec natáhla.

Každý druhý den nový model
I přes to, že stále jen relaxuji, nemám nouzi o hezké oblečení mých nohou.A pokaždé dostanu maličko jiný model .Jednou mi na levé noze koukají mé krásně zlatohnědě nalakované nehty ,to ještě připomínka dovolené. Podruhé je mám zase zakryté a kouká mi pro změnu pata. Potřetí dostanu na pravou nožku slušivou elastickou ponožtičku, která mi zakrývá opět obnaženou patu. Mohu si tak směle připadat jako ta chytrá horákyně z pohádky Boženy Němcové, oblečená neoblečená... Jednu daň za tyto modýlky ovšem musím zaplatit. Bolest,doteď ještě snesitelná, ale s každou další výměnou silnější a silnější.
Ale jak už jsem pravila při druhém převazu sympatickému panu doktorovi, když mě chválil, že to snáším statečně - zvládla jsem tři porody , tak snad něco vydržím.

Úmorný stereotyp
To co se zpočátku zdálo být dobrou relaxací, se postupem dní začalo stávat nudným stereotypem. Ráno po páté hodině budíček v podobě měření teploty a rozdání léků. V šest hodin nastoupila ošetřovatelka, která odnesla zbytky čaje a za chvíli nás vyhnala z postele aby nám ji mohla přestlat a v mém případě i několikrát za den převléknout. Mezitím osobní hygiena a poté čekání na sedmou hodinu, kdy chodila vizita. Někdy následovala v osm hodin další a to už jsme skoro šilhaly hlady a pokorně čekali na snídani. Pak následovalo dlouhé dopoledne, oběd a ještě delší odpoledne, které jsem ovšem každý den měla zpříjemněné návštěvami. Neměla jsem kam spěchat, protože jsem věděla, že tohle léčení bude na dlouhou dobu. Když už ovšem propouštěli i mojí druhou spolupacientku začala jsem i já škemrat jestli bych nemohla jít taky domů. Pan primář mě ještě pro jistotu napsal na pondělí na sál, ale pan doktor se nade mnou slitoval a dal tomu spornému místu ještě naději v podobě samozahojení a pustil mě domů. Od pondělí už jsem byla na dvou převazech a pan doktor je prý stále ještě optimista. Snažím se být taky i když vím, že stále ještě nemám vyhráno a mohu se do nemocnice opět vrátit na další operace. Tak mi držte prosím pěsti ať už tam nemusím. I když se tam o mě starali víc než vzorně, doma je prostě DOMA.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 7. září 2012 v 15:27 | Reagovat

Auvejs, jouvejs, to muselo Jani bolet jako sviňa! Chápu to dobře, že jsi se spálila tím rozžhaveným olejem od langošů!? Je i jasné, že se taková spáleniny hojí bolestivě, velmi zdlouhavě a většinou s komplikacemi. Je dobře, že už jsi doma a snad už to teď bude čím dál lepší. Palce začínám držet hned teď a nepovolím, dokud nenapíšeš, že už je dobře!! :-)

2 Jana Jana | Web | 7. září 2012 v 15:43 | Reagovat

[1]: Přesně tak mi to Jaruško řekla jedna sestřička.Chápeš dobře,odnesla to levá noha od hýždě dolů a na pravé palec.Děkuju moc za podporu ;-)

3 Alis Alis | Web | 7. září 2012 v 16:21 | Reagovat

Ahoj Jani, také ti budu držet všechny čtyři palce co mám :-) Hlavně, aby se Ti to dobře hojilo a mohlas zase "normálně"fungovat :-)

4 Iva Iva | Web | 7. září 2012 v 16:59 | Reagovat

Ahoj Jani, z tvého článečku mi naskakovala "husí kůže". Přeji ti brzské konečné uzdravení. ;-) Zdravím. ;-)  :-)

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 7. září 2012 v 18:41 | Reagovat

No fůůůj, to musela bejt kurva bolest....takže ti přeji aby ses jí co nejdřív zbavila a byla fit a mohla domů. :-)

6 eva eva | E-mail | 8. září 2012 v 10:19 | Reagovat

Jani,občas na Tvůj blog chodím,ale jak píšu, jen občas. Jsem neblogařka. Teď jsem se ale dozvěděla,když jsem byla na blogu u Verunky,kam chodím pravidelně, že máš "nějaký" problém. Promiň,byla jsem zvědavá,proč si nemůžeš například upéct štrůdl. To,co jsi musela vytrpět,je opravdu hrozné. Moc tě lituji.Jsou to vždy jenom chvilky nepozornosti a neštěstí je hotovo. Stokrát si říkáme "dám si pozor" a stejně to dopadne /úplně jinak/. Já mám tento problém u nás v domku na schodech do sklepa. Hodně se vozí a už jsem tam jednou ošklivě spadla. Měla jsem strach,že jsem si přerazila páteř. Pak jsem si vždy říkala"pozor Evičko,schody!" A co myslíš za pár let. Spadla jsem na nich znovu. Opravdu,teď když jdu dolů, tak si říkám,téměř nahlas, že JDU ZA SCHODŮ. Budu teď Jani k tobě chodit pravidelně, ne jenom proto abych věděla jak se uzdravuješ. Pěkný den.

7 Jana Jana | Web | 8. září 2012 v 10:48 | Reagovat

[3]: Děkuju.

[4]: Děkuju.

[5]: Asi to bude ještě dlouho bolet,ale doma už jsem :-) .Taky děkuju.

[6]: Evi to nic nevadí,jsem ráda za každou osůbku,která sem najde cestu.Ten štrůdl by mi jistě upekla moje holčička,ale je na víkend u kamaráda,tak si musím nechat zajít chuť.
Jo schody do sklepa jsou taky nebezpečné.Když jsem byla v nemocnici kamarádka taky spadla do sklepa a odnesla to ,,naštěstí" jen ruka.Musela na operaci a má v ní dráty,takže ji čeká další operace.A to je od března vdova a má doma dvě dvanáctileté děti.Tím je na tom chudák ještě hůř než já.
Děkuju za komentář a taky přeju hezký den.

8 Jana Jana | Web | 8. září 2012 v 10:50 | Reagovat

Pěkný den všem a buďte na sebe opatrní!!

9 Jarmila Jarmila | Web | 8. září 2012 v 17:54 | Reagovat

Jani, to musela být a ještě je hrozná bolest.
Držím palečky, aby se ti to brzy a dobře zahojilo. :-)

10 Werri Werri | Web | 9. září 2012 v 10:19 | Reagovat

Milá Janinko, dlouho jsem tu nebyla a nestačím se divit, co se to děje. Neumím si ani představit, čím jsi prošla a procházíš. Vydržíme toho hodně viď, ani by to člověk nečekal.Léčení doma je je lepší, o tom není pochyb. Už jen psychika dostane pohlazení a to dělá hodně. Janinko držím moc palečky, ať se ti vše v pořádku hojí. Ano, jak píšeš, bude to ještě na dlouho, ale hlavně, že budeš v pořádku. Opatruj se beruško a drž se. :-)

11 Květa Květa | Web | 9. září 2012 v 11:31 | Reagovat

Jani, to co tady čtu, mně nahání hrůzu. Musela sis pěkně užít bolesti. Spálenina - stačí, když si nevědomnky sáhneš prstem na něco moooc horkého a ono se s tím nedá moc nic dělat. Jako kdyby ses smažila na pánvičce.
Ležení v nemocnici taky člověku nepřidá.
Držím pěsti, ať jsi už v pořádku. Já bych asi zanevřela na všechny langoše světa..... :-)

12 iva221 iva221 | Web | 9. září 2012 v 19:49 | Reagovat

Jani, držím palce co nejvíc, ať už nemusíš do nemocnice a aby se to všechno co nejdřív zahojilo. Léčení doma bude určitě lepší, alespoň pro dušičku, protože doma je doma. Musela jsi strašně trpět, já jsem jen chytla držadlo pánve, kterou jsem vyndala z trouby a jak jsem skučela a to proti tvému popálení není nic.

13 Hanka Hanka | Web | 9. září 2012 v 20:00 | Reagovat

Jani, to sis tedy pěkně užila a ještě asi užíváš! ??? To musela být příšerná bolest!!! Mám z toho pořádnou husí kůži!!! Stejně jsi dobrá, že tě neopustil humor. Napsala jsi prima článek, má šťávu. :-)
Mně se včera taky něco přihodilo, ale proti tvému úrazu úplná prkotina. :-?
Držím palce, abys byla brzy v pořádku!!! :-) Hanka

14 Jana Jana | Web | 9. září 2012 v 20:49 | Reagovat

[9]:

[10]:

[11]:

[12]:

[13]: Nějak mi tady padá net,takže jednotlivé odpovědi znovu nebudu riskovat.Všem vám moc děkuju za podporu.Bolí to,ale za pomoci prášků se to dá vydržet.Dokonce od pondělí kdy mi pan doktor napsal lék na svědění a spaní jsem se už trochu vyspala.Zítra jsem objednaná na převaz v půl jedný,tak na mě prosím myslete,ať to vypadá dobře a nemusím zas do špitálu ;-) .Přeji vám pěkný další týden a když to půjde tak zas brzy přidám nějaký další článek z dovolené.

15 Jana Jana | Web | 9. září 2012 v 20:50 | Reagovat

[14]: Už blbnu,napsal mi to ve čtvrtek.Takže trochu spím od čtvrtka :-)

16 Vlasta Vlasta | Web | 10. září 2012 v 21:12 | Reagovat

Jau, jau [:tired:] Jani, taky jsem měla opařenou nohu, naštěstí jenom vodou a hojilo se to dobře, je to už spousta let a připomínkou jsou jenom jizvy a i ty jsou rok od roku vidět míň a míň. Tak ať ti převaz dopadne dobře a snad už bude jenom líp a líp, držím palce a foukám, pa Vlasta :-)

17 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 17. října 2012 v 15:21 | Reagovat

Hltám článek jak o život!! Ty jsi chudinka!! Hrozně tě lituji!!!! O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama