Seneca

Zatímco ztrácíme svůj čas váháním

a odkládáním,

život utíká.

Naše kaktusy 2017

7. července 2017 v 9:33 | Pro pohodu |  Kytičky
Zdravím všechny po víc jak měsíci a jdu splnit slib z minulého článku, kde jsem Vám slíbila nějaké naše kytky. A co by to v našem případě mohlo být jiného než kaktusy.
Tak jdeme na to. Vybrala jsem pár nejčastějších druhů v květu.
Astrophyta

Gymnocalycia

Mamilárie
Notokaktusy


Opuncie - ty nám letos udělaly asi největší radost. Nasadily stovky poupat a ještě dnes některé dokvétají.


A jiné


Pokud vás kaktusy neunavily a dorolovali jste až sem, děkuji Vám za návštěvu a těším se zase někdy příště Mrkající .
 

Orchideje u rybníka

30. května 2017 v 21:31 | Pro pohodu |  Kytičky
V neděli jsme na popud jednoho z nových přítelových spolupracovníků vyrazili na výlet do přírody. on na toto místo dojel po práci na kole, my jsme zvolili pohodlnější dopravu a to na čtyřech kolech pěkně po dálnici. Po sjezdu z dálnice jsme se zastavili jen tak kouknout v zahradnictví v Libici nad Cidlinou. Z této zastávky jsme si dovezli něco málo kytiček.

Pak už jsme pokračovali na sever směr Dymokury. Tady v lese nad jedním rybníkem roste vstavač nachový. Je to silně ohrožený druh vstavačovitých rostlin a současně jedna z největších orchidejí u nás.


Na lokalitě kde roste vstavač mě ale daleko víc zaujala jiná rostlina, která se zde vyskytovala v daleko větším množství. Měla nádherné květy a tak jsem se je snažila vyfotit, ale nebe bylo bez mráčku a i do lesa svítilo ostré slunce a tak fotky za moc nestojí.



Rostlina se jmenuje třemdava bílá a do teď jsem o ní neměla ani tušení. Wikipedie říká že, Třemdava bílá (Dictamnus albus) je jediný druh rodu třemdava z čeledi routovitých (Rutaceae). Je to jediná rostlina této čeledi, která roste volně v české přírodě.
Ještě mě zde zaujaly modré kvítečky, které patří rostlině s názvem kamejka modronachová.

Pro dnešek se s vámi loučím pohledem na hladinu rybníka, který se jmenuje Pustý.


Děkuji vám za návštěvu a příště zas ukážu něco z našich domácích kytiček.

Fotokniha za recenzi

19. dubna 2017 v 17:20 | Pro pohodu |  Různě
Před časem jsem si na blogu Helenky Liškové přečetla recenzi na fotoknihu od Saal Digital. A proto, když se mi naskytla příležitost, jsem se rozhodla si fotoknihu od této firmy taky vyzkoušet.
Vybrala jsem si fotoknihu ve formátu 21 x 28 cm, v tvrdé vazbě, s lesklým obalem a matnými vnitřními stránkami.
Byla to moje třetí fotokniha, kterou jsem tvořila. První dvě byly od jiné firmy a týkaly se cest do Mexika.
Pro tuto jsem vybrala fotografie kaktusů, které jsem nafotila u nás doma. Jen na titulce je fotka z Mexika s majitelem kaktusů.

Kniha přišla velice kvalitně zabalená a překvapila nás svojí tloušťkou. Hned jsme pochopili proč je tak silná, i když má jen šedesát stránek. Je totiž vytištěna na velice pevném kvalitním papíru, který na omak připomíná plast.
S pochopením programu na tvorbu fotoknihy jsem zpočátku měla trochu problémy, ale po vyzkoušení jsem nakonec zjistila, že je vlastně docela jednoduchý. I když jsem knihu tvořila na poslední chvíli a byla jsem trochu nervozní, že to nestihnu, nakonec jsem vše zvládla podle svých představ.
Co se týká ceny, asi bych si ji za normálních podmínek neobjednala. Ale protože jsem dostala kupon na 1200 Kč za napsání recenze, mohla jsem si tento luxus dovolit. Kniha mě i s poštovným vyšla na 283 Kč, což byla velice příjemná cena.




Pokud by firma Saal Digital přišla opět s výhodnou nabídkou, určitě bych zvažovala vytvoření další fotoknihy, protože kdo knihu zatím viděl, jen ji chválil.
 


Lom Velká Amerika

11. února 2017 v 23:47 | Pro pohodu |  Výletníček
Po vydatném obědě v Mořině, jsme popojeli kousek za obec, k vápencovému lomu Velká Amerika. V dnešním pošmourném počasí jsme se omezili jen na nahlédnutí do ,,jámy" od silnice. Lomy nejsou přístupné, ale vede okolo nich turistická stezka. A tak už dnes vím, že až se na Karlštejnsko vrátíme v nějakém příznivějším období, určitě si kolem místních lomů uděláme procházku.
Dnes se nám ale naskytla nečekaná podívaná. Už při příjezdu k parkovišti jsme viděli jak se z lomu vynořila helikoptéra a přelétavala nám opakovaně nad hlavami. U vyhlídky stála skupina lidí a sledovala zásah policejní helikoptéry. Já se ji přes jejich ramena snažila nad lomem vyfotit a ani jsem si přes hledáček nevšimla co vlastně fotím.





Snad se jednalo jen o cvičení.

Něco o lomech a mnohem hezčí fotky si můžete prohlédnout a přečíst třeba tady.

Karlštejn

11. února 2017 v 23:13 | Pro pohodu |  Výletníček
Moje předsevzetí z přelomu roku, že každý měsíc pojedeme alespoň na jeden výlet, jsme pro měsíc únor splnili dnešní návštěvou Karlštejna. Zimní prohlídka se mi jevila jako zajímavá i příslibem absence davu turistů. Vyjeli jsme krátce po osmé hodině a na místě byli v deset. Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti a vydali se vzhůru do kopce na hrad. Opravdu jsme ulicí stoupali sami, jen pod hradem nás předjel kočár s turisty zachumlanými do dek. Myslím, že nám bylo líp, výstupem jsme se pěkně zahřáli Usmívající se.

Na hradě už pár turistů bylo a my jsme stihli prohlídku v češtině v jedenáct hodin. Ve skupině s námi bylo asi deset studentů z USA, kteří studují v Praze a takto se asi zdokonalují v češtině . Paní průvodkyně byla velice milá a průběžně se jich ptala jestli rozumí a výklad vedla hlavně k nim. Vznikla tak i jedna mile humorná situace, kdy paní vykládala o patronech českého národa v podobě svatých (Prokop, Václav, Ludmila...) a jeden z nich se zeptal jestli mezi ně patří i Masaryk Smějící se.

A takhle to dnes na Karlštejně vypadalo.











Když jsme scházeli dolů k autu, tak už jsme potkávali větší či menší skupinky návštěvníků. A protože nám během prohlídky řádně vyhládlo, rozhodli jsme se zajet na oběd do Hlásné Třebáně do restaurace u Máni. Jenže ouha, parkoviště narvané a tak jsme zajeli až do Mořiny do hostince Na Růžku. Dobře jsme se najedli a za slušnou cenu v příjemném rodinném prostředí a pokračovali ještě k jedné místní atrakci. Ale o tom bude až další článek.

Další články