Seneca

Zatímco ztrácíme svůj čas váháním

a odkládáním,

život utíká.

Lom Velká Amerika

11. února 2017 v 23:47 | Pro pohodu |  Výletníček
Po vydatném obědě v Mořině, jsme popojeli kousek za obec, k vápencovému lomu Velká Amerika. V dnešním pošmourném počasí jsme se omezili jen na nahlédnutí do ,,jámy" od silnice. Lomy nejsou přístupné, ale vede okolo nich turistická stezka. A tak už dnes vím, že až se na Karlštejnsko vrátíme v nějakém příznivějším období, určitě si kolem místních lomů uděláme procházku.
Dnes se nám ale naskytla nečekaná podívaná. Už při příjezdu k parkovišti jsme viděli jak se z lomu vynořila helikoptéra a přelétavala nám opakovaně nad hlavami. U vyhlídky stála skupina lidí a sledovala zásah policejní helikoptéry. Já se ji přes jejich ramena snažila nad lomem vyfotit a ani jsem si přes hledáček nevšimla co vlastně fotím.





Snad se jednalo jen o cvičení.

Něco o lomech a mnohem hezčí fotky si můžete prohlédnout a přečíst třeba tady.
 

Karlštejn

11. února 2017 v 23:13 | Pro pohodu |  Výletníček
Moje předsevzetí z přelomu roku, že každý měsíc pojedeme alespoň na jeden výlet, jsme pro měsíc únor splnili dnešní návštěvou Karlštejna. Zimní prohlídka se mi jevila jako zajímavá i příslibem absence davu turistů. Vyjeli jsme krátce po osmé hodině a na místě byli v deset. Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti a vydali se vzhůru do kopce na hrad. Opravdu jsme ulicí stoupali sami, jen pod hradem nás předjel kočár s turisty zachumlanými do dek. Myslím, že nám bylo líp, výstupem jsme se pěkně zahřáli Usmívající se.

Na hradě už pár turistů bylo a my jsme stihli prohlídku v češtině v jedenáct hodin. Ve skupině s námi bylo asi deset studentů z USA, kteří studují v Praze a takto se asi zdokonalují v češtině . Paní průvodkyně byla velice milá a průběžně se jich ptala jestli rozumí a výklad vedla hlavně k nim. Vznikla tak i jedna mile humorná situace, kdy paní vykládala o patronech českého národa v podobě svatých (Prokop, Václav, Ludmila...) a jeden z nich se zeptal jestli mezi ně patří i Masaryk Smějící se.

A takhle to dnes na Karlštejně vypadalo.











Když jsme scházeli dolů k autu, tak už jsme potkávali větší či menší skupinky návštěvníků. A protože nám během prohlídky řádně vyhládlo, rozhodli jsme se zajet na oběd do Hlásné Třebáně do restaurace u Máni. Jenže ouha, parkoviště narvané a tak jsme zajeli až do Mořiny do hostince Na Růžku. Dobře jsme se najedli a za slušnou cenu v příjemném rodinném prostředí a pokračovali ještě k jedné místní atrakci. Ale o tom bude až další článek.

Nekonečná hra s fantazií

4. února 2017 v 10:36 | Pro pohodu
Nedávno jsem zaznamenala na některém blogu slovo fraktály a zjistila jsem, že si s programem na jejich tvoření pohrává vícero z vás. Neodolala jsem a taky si stáhla do počítače program a zkusila to. Zpočátku jsem vůbec nechápala jak někdo může dojít až k opravdu nádherným tvarům a ornamentům.Moje pokusy se odehrávaly jen na úrovni jakýchsi zmatených barevných čar, které se prolínaly v 3D prostoru a málokdy něco připomínaly. Ovšem když člověk zapojí fantazii, tak je schopen i v takových obrázcích lecos vidět.



Postupně jsem začala zkoušet co dělají různé funkce v programu. Nepřišla jsem ale na nic. Nikdy se vám totiž nepodaří zopakovat stejnou věc dvakrát. Každý pokus je originál, někdy stojí za to si výsledek snažení uložit, ale někdy ani dlouhé minuty hraní s trojúhelníky nevedou k ničemu, na co by se dalo koukat. Po prvních neúspěšných pokusech jsem si říkala, že tohle opravdu u mě nemá cenu rozvíjet a chtěla jsem program vymazat, ale pak mi to nedalo a po několika radách od jedné z Vás jsem ještě zkusila zabojovat. Neříkám, že jsem udělala bůhvíjaký pokrok, ale občas už se mi podaří obrázek bez těch nezkrocených čar okolo.






Na posledním obrázku je jakási kytice z dnešního rána a tím mám pro dnešek vyčerpáno, protože jsem se zařekla, že toto budu brát jen jako relax a pokud budu mít náladu, udělám si jen jeden fraktál denně. To kvůli spotřebě času Smějící se.
Přeji Vám všem pěkný víkend a fraktálistkám hodně zdaru při tvoření Mrkající
 


Tak zase za jedenáct měsíců

21. ledna 2017 v 12:37 | Pro pohodu |  Různě
Dnes jsem se rozhodla konečně odstrojit stromeček. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale kupodivu to byla záležitost asi deseti minut. Vůbec neopadával, ale jak jsem pohnula větvičkami, tak šlo jehličí dolů. Nejhorší bylo sundat z něho světýlka. Koupili jsme narychlo před Vánocema nová, protože loňská ne a ne najít. A co myslíte, na Štědrý den jsem je objevila. Měla jsem je přímo pod nosem, jen zapomenutá na místě, kam se běžně neukládají. Ta stará se klasicky omotávala, kdežto ta nová jsou spojená do jakési osmičky a už naaranžovat je na stromek byl oříšek.

Zbývá už jen mu pořát šťastnou cestu komínem. Tak sbohem stromečku.

Okolo zámku

7. ledna 2017 v 7:00 | Pro pohodu |  Výletníček
Ještě se vrátím do minulého roku. Po zhlédnutí výstavy korunovačních klenotů jsme se vydali na procházku po valech okolo pardubického zámku. I když už se smrákalo a nebylo zrovna teplo,obešli jsme zámek celý. Nejdřív jsme se ale podívali na nádvoří na vánoční stromeček.







Cestou k autu jsem vyfotila věž Zelené brány a pár průhledů oblouky.




Ještě pohled na stmívání nad Pernštýnským náměstím a jedeme domů.

Další články