Seneca

Zatímco ztrácíme svůj čas váháním

a odkládáním,

život utíká.

Komárno

7. října 2017 v 16:51 | Pro pohodu |  Výletníček
Při našem pobytu na Slovensku jsme měli v plánu jeden výlet do okolí. Do Győru jsme si netroufli a tak jsme se vypravili do Komárna. V plánu bylo historické centrum a jedna keška, kterou jsme stejně nenašli, ale byli jsme hodně blizoučko. Možná nás dělily jen centimetry. Ale díky jednomu místnímu řidiči, který si na místě udělal z auta kancelář, jsme svodidla moc prohledávat nemohli. Protože se zjevně neměl k odjezdu, tak jsme to nakonec vzdali. Ale moc mě to mrzelo.
Pro mě velkou turistickou zajímavostí bylo Nádvoří Evropy. Trochu jsme bloudili kolem než se nám jednou branou podařilo vejít na toto náměstíčko.
Komárno na svém ,,Nádvorí Európy" umístilo víc než čtyři desítky budov, postavených v měřítku 1:1, které reprezentují architekturu a stavební slohy typické pro téměř všechny evropské státy. Obdivovat, případně i porovnávat je možné budovy z Walesu, Vatikánu, Irska, Itálie, Transylvánie, Islandu či Grónska. Odpočinout si můžete na lavičkách u fontány zvané Milénium. Vládne tu harmonická souhra někdy absolutně odlišných architektonických znaků. Při prohlídce pestrobarevných budov je možné obdivovat i sochy evropských patronů (např. Marie Terezie, Matyáše Korvína, Panny Marie a jiných), které dotváří atmosféru nádvoří. Nádvoří je oblíbenou zastávkou turistů, které lákají nejen budovy, ale i příjemné prostředí vhodně doplněné zelení. Tolik píše slovenská Wikipédia, kterou jsem si dovolila přeložit :-)
Musím říct, že turisty se to tam opravdu nehemžilo,chvílemi jsme byli u fontány sami. Hodně mě to zklamalo,přestože je to opravdu zajímavé místo, hodně přízemních prostor v domech je nevyužito, nedoděláno. Na nějaké stránce o Komárnu jsem četla, že Slováci turisticky atraktivní místa neumí moc využít. Ještě o tom napíšu na konci článku.







Na tomto náměstí jsme si před polednem dali výbornou zmrzlinu. Měli velký výběr.

Jak jsme tak seděli před zmrzlinárnou, odněkud se začal ozývat jakýsi pochod. Vypadalo to jako by někde pochodovala historická armáda. Rozhlíželi jsme se, až jsme původ těch zvuků objevili :-)


Kostel sv. Ondřeje

Tak a ještě poslední fotka. Toto místo by se určitě dalo také turisticky využít, bohužel za plotem sídlí jakási firma jejíž pozemek zabírá břeh Váhu až k Dunaji. Soutok Váhu a Dunaje. Zleva přitéká Váh.

No byli jsme tam jen na půl dne, odpoledne jsme spěchali na koupání. Až tam pojedeme příště, (a že tam chci jet znovu), vyhradíme si na toto město celý den a podíváme se i na maďarskou stranu.

 

Gabčíkovo

29. září 2017 v 0:54 | Pro pohodu |  Výletníček
V neděli jsme se konečně dočkali a vyrazili na takovou kratší dovolenou na Slovensko. Vyrazili jsme brzy ráno za deště a déšť nás provázel s přestávkami až k našim východním sousedům. Naštěstí se počasí umoudřilo a při naší první zastávce bylo sice hodně pod mrakem, ale bylo zde už sucho. Nikdy jsem na jižním Slovensku nebyla a tak jsem chtěla vidět vodní dílo Gabčíkovo. Upřímně řečeno, to množství vody ve mně budilo docela nepříjemné pocity. Ale zase to byla docela zajímavá podívaná.
Při průjezdu Bratislavou jsem stihla pár fotek z auta.



A tady už jsme u přehrady v Gabčíkovu.

Nejzajímavější podívaná byla na plavební komory, kde byly připravené dvě lodě s nákladem k překonání výškového rozdílu hladin před a za přehradou.

Aby jsme vše lépe viděli, vyšplhali jsme po schodech na vyhlídkový ochoz strážní věže a pozorovali odtud jak lodě v komoře klesají a po srovnání hladin vyplouvají s nákladem na další cestu po proudu Dunaje.







Proti proudu mezitím připlula k přehradě další loď, čekala až se plavební komora uvolní a pak vplula dovnitř.




Ještě pohled na vodní elektrárnu,ceduli s technickými údaji plavebních komor a strážní věž a my už pokračovali do Veľkého Mederu máchat se čtyři dny v termálních bazénech.



Naše kaktusy 2017

7. července 2017 v 9:33 | Pro pohodu |  Kytičky
Zdravím všechny po víc jak měsíci a jdu splnit slib z minulého článku, kde jsem Vám slíbila nějaké naše kytky. A co by to v našem případě mohlo být jiného než kaktusy.
Tak jdeme na to. Vybrala jsem pár nejčastějších druhů v květu.
Astrophyta

Gymnocalycia

Mamilárie
Notokaktusy


Opuncie - ty nám letos udělaly asi největší radost. Nasadily stovky poupat a ještě dnes některé dokvétají.


A jiné


Pokud vás kaktusy neunavily a dorolovali jste až sem, děkuji Vám za návštěvu a těším se zase někdy příště Mrkající .
 


Orchideje u rybníka

30. května 2017 v 21:31 | Pro pohodu |  Kytičky
V neděli jsme na popud jednoho z nových přítelových spolupracovníků vyrazili na výlet do přírody. on na toto místo dojel po práci na kole, my jsme zvolili pohodlnější dopravu a to na čtyřech kolech pěkně po dálnici. Po sjezdu z dálnice jsme se zastavili jen tak kouknout v zahradnictví v Libici nad Cidlinou. Z této zastávky jsme si dovezli něco málo kytiček.

Pak už jsme pokračovali na sever směr Dymokury. Tady v lese nad jedním rybníkem roste vstavač nachový. Je to silně ohrožený druh vstavačovitých rostlin a současně jedna z největších orchidejí u nás.


Na lokalitě kde roste vstavač mě ale daleko víc zaujala jiná rostlina, která se zde vyskytovala v daleko větším množství. Měla nádherné květy a tak jsem se je snažila vyfotit, ale nebe bylo bez mráčku a i do lesa svítilo ostré slunce a tak fotky za moc nestojí.



Rostlina se jmenuje třemdava bílá a do teď jsem o ní neměla ani tušení. Wikipedie říká že, Třemdava bílá (Dictamnus albus) je jediný druh rodu třemdava z čeledi routovitých (Rutaceae). Je to jediná rostlina této čeledi, která roste volně v české přírodě.
Ještě mě zde zaujaly modré kvítečky, které patří rostlině s názvem kamejka modronachová.

Pro dnešek se s vámi loučím pohledem na hladinu rybníka, který se jmenuje Pustý.


Děkuji vám za návštěvu a příště zas ukážu něco z našich domácích kytiček.

Fotokniha za recenzi

19. dubna 2017 v 17:20 | Pro pohodu |  Různě
Před časem jsem si na blogu Helenky Liškové přečetla recenzi na fotoknihu od Saal Digital. A proto, když se mi naskytla příležitost, jsem se rozhodla si fotoknihu od této firmy taky vyzkoušet.
Vybrala jsem si fotoknihu ve formátu 21 x 28 cm, v tvrdé vazbě, s lesklým obalem a matnými vnitřními stránkami.
Byla to moje třetí fotokniha, kterou jsem tvořila. První dvě byly od jiné firmy a týkaly se cest do Mexika.
Pro tuto jsem vybrala fotografie kaktusů, které jsem nafotila u nás doma. Jen na titulce je fotka z Mexika s majitelem kaktusů.

Kniha přišla velice kvalitně zabalená a překvapila nás svojí tloušťkou. Hned jsme pochopili proč je tak silná, i když má jen šedesát stránek. Je totiž vytištěna na velice pevném kvalitním papíru, který na omak připomíná plast.
S pochopením programu na tvorbu fotoknihy jsem zpočátku měla trochu problémy, ale po vyzkoušení jsem nakonec zjistila, že je vlastně docela jednoduchý. I když jsem knihu tvořila na poslední chvíli a byla jsem trochu nervozní, že to nestihnu, nakonec jsem vše zvládla podle svých představ.
Co se týká ceny, asi bych si ji za normálních podmínek neobjednala. Ale protože jsem dostala kupon na 1200 Kč za napsání recenze, mohla jsem si tento luxus dovolit. Kniha mě i s poštovným vyšla na 283 Kč, což byla velice příjemná cena.




Pokud by firma Saal Digital přišla opět s výhodnou nabídkou, určitě bych zvažovala vytvoření další fotoknihy, protože kdo knihu zatím viděl, jen ji chválil.

Další články